NASLOUCHAČ

nasl.jpgAutor: Petra Stehlíková

Nakladatelství: Host

Žánr:  Literatura česká, Sci-fi a fantasy

Rok vydání: 2016

Počet stran: 374

Originální česká fantasy z fascinujícího temného světa.

Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit.

V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách. Těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin.

Třináctiletá Ilan se jako jedno z mála dětí narodila bez deformací. Aby nebyla odvedena od své rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v hábitu s maskou, který musíi sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky své schopnosti naslouchat sklenitu se začíná učit sklenařským brusičem.

Její dar je tak výjimečný, že si ji vybere sám kapitán pětadvacítky, družiny bojovníků, jež má za úkol chránit sklenářská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveneho vzduchu za štítem, kterým sklenaři říkají Nasterea.

Ilan ví, že musí za každou cenu uchránit své tajemství. Před pětadvaceti bojovníky, nepřáteli, kteří zotročili její lid. Přesto se nedokáže ubránit, postupně se s muži sbližuje a zjišťuje pravdu, která byla sklenařům po celá léta tajena.

Tento příběh vypráví hlavní hrdinka jménem Ilan. Spolu s matkou a svým bratrem Gedeonem žijí v zemi jménem Amárie, v zemi otroků. Jejich lid kdysi dávno v horách našel nerost, sklenit, který se naučili zpracovávat a naslouchat mu. A tak se z nich stali sklenáři.

Pak tu jsou také lidé z nížin. Mezi nimi a sklenáři se kdysi odehrála velká válka, kterou sklenáři prohráli a stali se z nich otroci lidu z nížin. Ti totiž po celou dobu prahli po vzácném sklenitu.

Sklenaři tedy pěstují sklenit v dolech, kde je to ovšem velmi nebezpečné, nejenom z pohledu na zdraví. Těžba sklenitu jim doslova deformuje celé tělo. Proto musejí nosit mantie – pláště zakrývající celé jejich tělo, a také voal, který nosí na hlavě a zakrývá jim i oči.

Jsou zde ale také děti, které se narodili čisté. Většinou jde o dívky, které jsou neposkvrněné, bez známek zdeformování. Tyto dívky jdou do tzv. nor, kde pracují jako lehké dívky/společnice pro muže.

Do této doby se narodila naše malá hrdinka Ilan. Přišla na svět jako čistá a to byla pro její matku úleva, ale zároveň i starost. Musela by totiž do nory. A protože pro ni její matka nechtěla takovou budoucnost, rozhodla se, že ji bude vydávat za chlapce.

V necelých pěti letech se Ilan změnil život. Zjistila, že má dar a to slyšet reteu – nádherný a čistý zpěv, který vydává sklenit i jeho energická bariéra chránící Duvalské pohoří od nepřátel, ale i od jedovatého plynu, který sem proudí ze zničeného kontinentu.

A tak se začne Ilan vyučovat brusičem. Ve svém řemeslu je velmi dobrá a proto si ji také ve třinácti letech najme kapitán pětadvacítky, elitních vojáků střežících hranice této bariéry, jako svého nového brusiče.

Postupně se dostávají z jednoho města do druhého, aby se dostali domů, do nížin odkud pětadvacítka pochází. Cestují s nimi i někteří obyvatelé, obchodníci. Cesta je však trnitá, nebezpečná a většina cestujících není spokojená s Ilan. Bojí se jí, protože pochází z otrockého lidu, protože by mohla být z dolů nakažená a nosí mantii, což je pro ně sám o sobě důvod k nesnášenlivosti. Nesouhlasí s její přítomností, až jednou nakonec dojde k boji…!

Jak tato výprava skončí? Dokáže se Ilan vyrovnat s tím, že se stává otrokem kapitána pětadvacítky? Co když se přece jenom někdo z nich dozví, že je dívka převlečená za chlapce? Potrestají ji, zabijí? A jak se dostanou všichni ostatní ze spárů netvorů nasterea, kterých se bojí dokonce i samotní vojáci pětadvacítky? Co dalšího se skrývá v tomto podivném a temném světě?nass

NÁZOR:

Knihu jsem přečetla jedním dechem! Nejdříve jsem byla zklamaná, když jsem na začátku knihy zjistila, že celý příběh bude vyprávět pouze třináctileté dítě. Čekala jsem totiž příběh se špetkou romantiky mezi Ilan a kapitánem pětadvacítky. Ale když jsem pokračovala v příběhu dál, rozhodně jsem tohoto rozhodnutí autorky nelitovala.

Právě fakt, že hlavní hrdinkou byla takto malá dívenka, dělá knihu mnohem zajímavější a napínavější. Dívenčin pohled byl mnohem zajímavější a místy jsem se i divila, jak může být malá holka tak chytrá a klást tak inteligentní otázky.

I když se zde nerozvíjel milostný vztah, rozvíjel se zde jiný a silnější vztah. Vztah přátelský! Nejvíce jsem si užila situace, kdy spolu mluvili Ilan s kapitánem a s Vargasem, prvním pobočníkem kapitána.

Velmi jsem se bavila, když kapitán se smíchem vysvětloval Ilanovi, co znamená koupelna, co mýdlo a jak vypadá puding. Nejednou mi naskočila husí kůže, když se kapitán rozzuřil, když bojoval se svým jedinečným mečem duvalem nebo když se ocitli v bezvýchodné situaci a vše záviselo pouze na něm.

S větším přátelským vztahem jsme mohli počítat u Vargase, kterého jsem si velmi oblíbila. Protože se ze začátku Ilan kapitána bál, raději se na všechno kolem sebe vyptával právě Vargase. A on mu s úsměvem vždy odpovídal. Dokonce mu pověděl i to, co měl od kapitána zakázáno. Takovým způsobem na všechny členy pětadvacítky Ilan působil.

Sice si to Ilan nechtěl připustit, ale stala se z nich jakási rodina a pro Ilana byl Vargas něco jako starší bratr, který ho bude vždy chránit.

Konec byl samozřejmě otevřený, se spoustou nevyřčených otázek a nezískaných odpovědí, a proto se už nemůžu dočkat dalšího dílu! Doufám, že vyjde brzy, protože tuto knihu jsem si jak se patří užila a nemůžu si ji vynachválit.

Vřele doporučuji! :))nas

UKÁZKA:

„Tohle mi, sakra, nedělej, Ilane! Tohle ne!“ slyšela jsem kapitánův hlas kdesi nade mnou.

Před očima se mi všechno míhalo. Dýchání nikdy nebylo tak obtížné. Z nížin jsem neviděla nic.

„Ne…mů…žu…dý…chat…“ Převalovala jsem se na zádech ze strany na stranu a křečovitě svírala kapitánovu ruku, jakoby mě jeho dotek měl udržet naživu. V jeho očích jsem viděla cosi divného. Možná strach, že nepřežiji, možná výčitky, že mě sem přivedl.

„Můžeš, Ilane, můžeš,“ přesvědčoval mě podivně jemně. “ Zvládneš to. Nebojuj s tím. No tak, Ilane! Snaž se! Dýchej! Kvůli nám všem! Kvůli mně…“

UKÁZKA:

Seděla jsem na cestě a přemýšlela, co se stalo. Po chvíli mě kdosi uchopil za paži, zdvihl do výšky, lehce nadhodil, a než jsem se nadála, seděla jsem za kapitánem na koni a objímala ho v pase. Tak moc jsem se od něj snažila vzdálit, až jsem skončila přitisknutá na jeho zádech. Nijak jsem ovšem neprotestovala. Nadcházel večer a šeřilo se. Nohy mě bolely. A tak jsem opřela hlavu o jeho záda a zavřela oči. Možná to ode mě bylo troufalé, ale nic neřekl. Rytmický pohyb koně i jezdce mě ukolíbal k spánku.

 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Palmknihy :))

Péťa 🙂

HODNOCENÍ 10/10

Advertisements

6 Comments

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s